HLAD

Anotace: Sežere tě aniž si to uvědomíš.

Vertikální rozměr
Dům plný děr
Sto kulek do těla umístěno
Dnes jako zítra
Duše je zjihlá
Nekrytá upředená
Z nití a pavučin
Slyším ten dávný příběh
O kolovrátku zlatém
Chtěl bych ho příst
Zní hudba pošetilá
Vnímám tlukot srdce
Zním pozřu svůj stín
Skříň plná minulosti

Letěl drak byl obrovský
Veliký snad jako mrakodrap
Nebo nějak tak
Emoce jako přezrálé ovoce
Ze života jenom prach
Rozvíří se všude
Po krajině tajně a nevinně
Přiletěl tedy už je tady
Čeká na příkaz
Už je zde a vypouští svůj smrtelný náklad
V té tlamě obrovské mu oheň bydlí
Je tam a čeká na příkaz
Temná základna zla
Lidé hoří
Hoří domy hoří vše tráva stromy
V plamenech dechu smrti
V tuto chvíli libuje si zde
Přišel si pro ně
Pro náklad zrůdnosti
A co dál
Ten drak žere lidi
Jako s bonboniéry panáčky čokoládové
Jen to tak křupne
Když je okusí
Hlavu odtrhne
Spustí do svého nitra
Kyselina vše rozpustí
Udělá z nich jen takové hnusné nic
Pak jako trus
To tělo konečně opustí
Toho nekonečného nekonečna
Všeho toho hnusu
Příroda nebo jen sen
Myšlenka nekonečná
Zapuštěná a roztančená
Hlava mozek jako nekonečný film
Bez konce a bez začátku
Pořád na něco si hraje
Zraješ jako víno na zem spadneš
Zvedneš očistíš strčíš se do úst
Tam uvnitř úst zalije tě chuť

Blesk započal svoji práci
Strom se jeho silou kácí
Padá na zem jako blázen
Už neporoste skončí jako skříň
Nebo lavička jen
Hodíš ho do kamen
Proč jsi to udělal
Ptá se lakonicky les
Sedím v trudomyslnosti té své duše
Rozhoduji se suše ošemetně
V krátkosti sám tak už trochu rozporcován
Na mnoho dílu teď zrovna rozdělen
Sám sobě jediným známým přítelem
I zarytým krutým odpůrcem
Ti dva lidé v lítém boji
Téměř každý den
Na okraji smrti či života
Ptám se proč tak ošemetně drancován
Padám na zem zas pak vstávám
Uřícený značně unaven
Poškozen však ještě schopen žití
Vymotávám se z těch sítí
Všechny cesty vedou do nikam
Zamykám se pak mu tajně odemykám
Zapouzdřen odsouzen k vnitřnímu pnutí
Úzkost deprese tenze nicota jako ingredience
Už bez otázek
Jen tu jsem
Odsouzen usouzen
Patřičně neoznačen
Pozor ten je rozbitný
Ne není nezbytný
Jen není poznat na pohled
Že něco chybí přebývá
U někoho nebývá
Vždy pln obav
Zbytečných otázek v sobě ušitých
Nerozhodnost zabíjející ucloumaná
Je tak sám v nadbytku všech lidí
Sám ze svoji obludou
Dveře dokořán zavřené
Chtěl by říci ano ale vyleze z něj ne
Uzurpován beznadějí
Tvář zalitá a tak nesmírně smutná
Tam uzavřen a stále chronicky mučen
Tělo v běhu stojící
Nakažen odtažen jen do postřehů
Není cesty ven
Už nic není vše už uzavřené je
Maličkou dírou uniká životu
Nevím kolik ještě zbývá
Odsunut na měsíc bez rakety
Tak se cítí vnitřní ubytí sama sebe
Toxický odpad sám sobě nebezpečný
Zalitý betonem utopen na miliardu stupňů roztopen.
Konec konce už od začátku tušící svůj temný osud.