V pavučině

V pavučině snů, hedvábné,
ocitá se čas,
plynoucí pískem, zas a zas.

Vlákna lepkavá,
pruží v opasku na pospas.

Síť osudem, jde po kapkách,
kde v kapce z rána,
orosí po listě bromélie,
úžlábím, v proutí i mýtinách.

Po kapsách prázdní se měšec,
v prohloubních žebrá,
ten prastarý věnec.

Bylo-li libo, lípou už není,
náhrobní kámen započal hrobník,
v tichu planoucí svíčky,
k věčnostem, co vyvěrají z děr,
myší, lidí.

Smuteční stať, ve sklonku rmoutí,
svazek gerber, ružích,
tu na kvítí plete,
a v mašlích stuh,
zdobí,
to sbohem upřímné.

Nenavrátí, v té vratce,
navrátí se do jmelí.

A co bylo, s měsícem odešlo,
žíjícím trvale,
v trvalkách poduší,
do duší,
ve flétnách,
co uspí,
spánkem,
víčka.