Ve svém klínu

Ve svém klínu,
propadá mi Laň,
nahněvána,
leč nosí mi tu dlaň,
v slzách štěstí,
štěstí neřestí.

Srnko, hopsej, skákej,
tonouti mi usneš,
po lžičkách medu,
v hořčicovém ledu.

Kousíček si vkradnu,
z té srsti,
co usměrní mé trsy,
urážejíc lstí.

Neporučím korunám,
rašícím,
ony poručí větrům,
lpějící,
pěšinám.

Nožky v mátohách,
mihotají plémě,
područím klekám,
a vyvstávám sémě,
krasavicí Dam,
milostiv neutichajíc.

Zpěv zpívám ve zpěvu,
plynem učarován,
do rajských šál kabátů,
umořen v promoření.

Mířím k mořím úhořím,
elektricky,
co umoudřím výbojům,
a poztrácím vyvolené.