PRONTO

Anotace: Velká strmá cesta do nikam.

Zavřený, zborcený úmorným
dotekem, neviditelné bolesti.
Už nesním nespím, jen se ploužím.
Zastavil se pohled marný, tebou
podepsaný. Poklepe na rameni, do
zad kudlu rozprostře. Krev se řine
z té rány, zrady prostě někam uteče.
Během nekonečným, tečkou umanutou.
Konec není další začátek, nový počátek.
Pár stehů běh běhů, do knihy ještě pár slov.

Zrádné místo, zrod posvátného jelena.
Paroží jako král korunu, kdo víc si zaslouží.
Odložil doteky, vsunul ptáka do píči. Pár
směšných pohybů, už je pryč ta touha byla
spalující. Ještě repete, vychčije se do jiné dírky vsune se.
Řetězec událostí, nevymyslil pohled smířený.
Možná jsem to já, co už nečeká vlastně nic.
Jsem pořad nebo zlořád, vlastně pořád něco
volám upadám vstávám volám o pomoc potichounku.

Sveřepě ohlodán na kost, je to zlost býti u sebe
doma tak nevítaný host. Volá zurčím jako potok
ledový, nic už nepovím jen shořím v plamenech
pověstí. Byl jsem nebo ještě stále jsem, plameny
obklopen, hořím nedočkavostí té nudné zrůdy.

Tak kudy kde je ta cesta, chci po ni jít cítit klid.
Přepaden náhle rozezlen, padám na tvrdou
chladnou zem. Jsem kopán do hlavy, mozek
opouští svou skrýš. Asi umřu asi budu odňat
náhle, krutě propadám se náhle myslí, už nic necítím.

Je jich pět, slyším řev jak jinak náckové nevidím už nic,
slyším temný klid, kde to jsem na procházce mrzké?
Té poslední vidím to své tělo, krev se z něho
tak lacině řine, tvář už nepoznávám tak to jsem
byl já. Utkán jako pavučina, pak náhle roztrhnutý.
Našly ho až druhý den, zkopán pálkou rozbit rozebrán.
Už není nebude zítra, minulost jen v něčích myslích, budoucnost
ukradena vzata ponížena, most rozpadl se náhle táhle, bezmocně.
Krach lidskosti odpustek zlovolnosti, rudá temná hustá otázka položena.