Kdyby nebylo

Kdyby žahavých rtěnců,
kdyby závějová vášnila,

kdyby bušilo zvoncem dravců,
kdyby, kdyby nebylo.


Slibuji, chybuješ,
přibité na zeď,
co to obrazí,
když vykřikuje s otazníkem křeč...?

Portrét beztvárné hmoty narcicu,
zaprodané diabolem,
mokvajícího mládí k věčnostem.


Ortel nesmrti byl zpečen,
ženy svých chtíčů opouštěl,
stával se prokletím básníků,
surrealné reality,
mrákotami zahanbených slz.


Kdyby čistého vína se napil,
Kdyby fantomem hrál,
v dudách komických,

tak by se zdržel písmen černých orgií.


A co jsem v zrcadle kukátek,
když neexistuje živné Já...?

Nechtěj tu už být,
rozeber své prázdno,
a najdeš uhlem zvrásnění,
kam rozprášíš přebytky osvobození,

od morových kostek,
v kostích vyhoštění !


A klid už nachází,

to vsazené v podkroví.