Z nebeských

Vyleť, doleť,
roztáhni křidélko,
které zlomilo pýchu z kaluží.


Pán prstenů otáčí božstvím,
z nebes povstal posel výprav,
a do ohně plamínkuje křest,
kde procitnula jasnozřivost,

co prodýchává stopy předešlých věků
minulých životů přejíc chudobám.


Azur rób Primabalerín tónuje,
kobalt laguny víří k chomáčím,
fialková vyzývá k hořejším,
zašedlý soumrak pokukuje k valčíkům,

krab pozpátku uniká proradným rackům,

večerní paní si staví z oblohy měsíc,
a do nebes vtírá se Gabriel,
s anděly schraňující kódy čar,

aby zhojili polepené trhovce,
a donesli tiskařský výtisk,
k ušatým pérovcům.



Nebesa nebes,
putujte v míze neodbyle,
bezová bezinková,

líhnou se z polesí svazky,

kde beránek ovčí dupne k baladám,

a schoulí se,
po vločkách jarních toulení,

s obloženým výstřihem,

obloho lodiček,
obloho svatebních šatů.