Za oponou

Člověk stanul v bolestech,
aniž věděl o tom,
co zaklepe na duté stromy,
to dřevomorka záludná.

Zkoušky přezkoušky,
balvany hromadí se v pytlích,
kde na bedra padl vězeň,
v duších vidin osvícenství.

Otec i matka drží kov,
však to tak má být,
v bouřce se to kymácí,
pouto krve protíká.

Klasu se chytá jedlík,
čtvrtina schránky je fuč,
mizí dropky odnikud,
tak sakra postav se,
a možná to zelí ušlapeš.

Budeme čelit stojkám,
ve hlíněných osudech,
kde strniště ozdobí zvon,
že vous krakonošův zahřmí.


Zadarmo netípne ani cigareta,
rýč do žuly skřípne,

ouvajs svatá dobroto,
a ty makej v kroupách,
a odlehčí se kobylám,

kde dostavník přejede i rokli,
aspoň se zapotí,

a žert to v manéži nebude,


pravdu vyřkl,
ale kdo byl,

za oponou mystika...