LOKNY

Anotace: Lyrická báseň

slova posedlá svou odhodlaností

něco sdělit prolít krev nasadit skřipec

uvědomělá mysl zpracovává vjemy 

stěny horské zdolává padá pak nadává

už to není zábava je to očistec zplozenec pekla

své tělo posbírám už je v teoretickém celku

nařknu celtu schovávala se zbaběle před deštěm

postapokalyptický svět bude lidstvo zhrubne

né že by dnes bylo nějaké citlivé zákon jej drží v lati

takto zatím platí nejsem svatý vše se krátí na úpatí

něco jsem ztratil po té cestě mé nejde to nalézt 

zapomněl jsem totiž co to bylo vše se nějak slilo

v jakou si hmotu natřena je i na plotu v místím slotu

noci ledabylé odvedou tě do míst bez místních procedur

zjistil jsem že to co cítím mě pomalu ale jistě rozlítí

uhnětená bytost zakrytá celofánem náhle byla odkryta

nu je taková rozpitá k věcem nehodící se pověstí zrádnou

kruhy pod očima srdce bije o závod nevím s kým tak závodí

ale asi by toho mělo nechat vzdychnu si probouzím se zase zbit

je tu ticho ale takové rozbité vyřazuje nechtěnost bytí rozuteklé

byl jsem na pokraji sil zabali jsem se do sebe a čekal

oči jsem zavřel mysl nelze nechat zcela vypnout dá se jen čekat až 

ti to dovolí

nadechnout se černočerné myšlenky vypustit osvobodit svůj nesmysl

tak se trmácím v tělě s nímž nejsem ztotožněn nechci ho prosím rozbij ho

utrmácen nebytím vykrvácen zpola vyvrácen žalující nemoci hrozící

vypuknutím zalknutím odejmutím práva na život tak mnohostranně lpícím