Umouněné myšlenky

Kůží stal se čas.

Poprvé zřím, že krvácím.

Minuty na mé dlani, sekundy v mých očích,

jako moře rozlévá se hnis

do oceánu trýznivých samot,

jen kapička pulzující lidskosti

lapené v křoví chyb,

těžko se ve tmě tápe

těžko tmu světlo chápe

na všem, co odráží na duši

tam

sem tam

probleskne fosfor naděje

a rozestoupí se břehy

umouněným myšlenkám.

Kůží stal se čas

a já s hřebíkem na víčku

hloubím prameny slz…