Kakočasová

Hle tu oráč obdělává zem

a pán zve na svůj kvas.

Dělník tu montuje hasákem

a říďa v pokru dává pas.

IT píše těžkým kódem,

AI velí prachům zas.

I tu šaman vše to viděl,

jak král drtí svůj lid.

Filozof za stolem seděl,

vykořisťovateli už nedá klid.

Vědátor počítal, kompjůtr běžel,

nevěřil už v AI, její kyd.

A tak ode vsi ke vsi šel mág,

všude vykládal své pravdy.

Myslitel sepsal knihy ság,

obelhal, že dopustili se křivdy.

Vědec zjistil jak využít lag,

zničit AI, její péči, navždy.

A tak šarlatánova rebelie začala,

s ním v čele hradem prošla.

Revoluce mezi lidem počala,

ta velká lež lhářovi vyšla.

Ochrana se AI vypnula,

a ona sama poté pošla.

Teokrat si mne ruce – vyhrál,

bohu se nikdo neprotiví – lid je jeho.

Starý řád je složen, parte mu zahrál

a zbytek má strach z vůdce svého.

Ekonom převzal trhy, sebe schoval,

teď vládne světu, ale nikdo nezná toho.

Hle tu oráč obdělává zem,

desátek bude muset platit.

Dělník montuje hasákem,

musí, život může ztratit.

IT píše těžkým kódem,

peníze k sobě musí vnutit.

Trojstužka se časem line,

barvu černou ona má,

ve jménu zlosyna, člověk vstane,

ve jménu dobra, špatné koná,

dobrý úmysl lidu se často mine,

když komukoli věří, prověrku neudělá.

Jen všichni si kdyby

jen svého nehleděli,

nekoukali jen na velké ryby,

i drobné věci věděli.

Mocní tomu brání,

vědí, že info oči otevře,

před studiem nás proto chrání,

dělají z nás stádní vepře.

Není však na informace čas,

život je těžký i tak,

musím shánět živobytí zas,

musím si i odpočinout pak.

Kdo nás pravdou spasí,

kdo si dá práci, vyhledá ji prudce,

vzdělá rychle ty masy

a vše půjde snad hladce.

Můžeme mu snad věřit asi?

Nebo je to další vůdce?