Takový prostě obyčejný

Anotace: Taková prostě... no vlastně o životě trochu drsnější formou

Jsem jako leknín,

takový prostě obyčejný.

Kulky místo listů.

Umějí drhnout a štípat v očích,

když démoni zmáčknou spoušť

a pak chci víc

dlaní na odchytávání nových přátel

a souzvuků pěkných slov.

Toužíce pak v nic,

jak postupně za ramena času odcházejí,

jemné pokrčení není znát.

A sluneční déšť smývá padělky nevinnosti…

na krku na rozcestí

srážejí se na půli té posrané štreky.

A prázdný náboj tíží ještě víc…

Jsem život a vše,

co sám z něj chci odestát…