Godotovi...

Čekání na čas je opačné minulosti prožívání
Znáš prašné steny ucouraných pat...
Je čekání na zázrak jen přitakáním básni
zpité nevědomím
Vědomi si příliš?
Čekání na strach...
Je jen odvahou bílých košil
obklopit se vším
Co přesahuje časosběrné stesky...
Ale melancholik je také člověk
A milenec jej snídá každý den
By zchladil žluč svých stínů
svlečený na kost ve své milé
A spánek? Někdy sténá tak hlasitě
jako by Tě zas chtěl pojídat
Sousto za život!
Ale žádné Moiry nespí s nepřítelem
A žádné srdce nedává se na věčnost
A lože? I tam povadlé je člověkem
Právě tam, kde míjení je láska
Až samo čekání se očekává
v roztrýzněných splátkách
Ale jednou - samovznícení lze vidět
i pouhou duší
Je oslyšené tajemství:
Čekání na lásku je opačné trýzni odevzdání...