Z mízy a pastelu...

A v každé noci něco zbývá
Teče okrajem
A pak zpitý chvílí češeš v sadu
Pár jablek
A pak je házíš na zem
S otiskem svých zubů...
Zdálo se mi o Tvé něze
Hrál jsi černé klávesy
A trhal bílé
Ale já chtěla jen tklivou veselost
Milé slovo
Jaký nevkus! Řekl jsi...
Vadili jsme se tak potichu
Až klavír složil křídla k spánku
"Ženy... tolik mízy a pastelu -
a v lebce tíseň...
Každý den perou nové šaty
Aby sukénky byly do krajkova
Mluví a pláčou... jako děti..."
Zkus svírat v objetí schránky,
nemluvná těla -
a nekřičet!
- Rozpolcená křehkost, zašeptals -
Ano... ženská vina
Ještě toužíš, ale už víš
Že smrtelnost není tragédie lásky
Ale teď... čtvero slepých očí hledá přístav
A přiráží touhu k prchavosti
Bylo to včera
Vím, kolik pohybů stačí
Abys vyjádřil bytí ženy
Ale do nekonečna...