Objevitelé

Přesahovala jsem prostor
Rozprášená v povědomí světa
Který se sotva potkal
Nebyla jsem nikde
Ani u sebe
A právě v Tobě klíčil vzduch moře
smíseného s pachem mola
Po němž jsme mohli přejít
Ale každý okraj obrůstá řasou už od kosti
Svět ulpívá na patách při každém odchodu
Chtěla jsem zavolat Tvé jméno
Ale na novém břehu prý není proč utíkat
Cizí země
Když se Ti hýbe pod nohama
Poznáš, že jsi došel
Radostně klovneš do dlaní
Místo klepání
Ale nikdo není doma