Děsily ho oči stromů
Zkoušel je zavírat něžným dotekem
Šeptal každému pahýlu zvlášť
o minulosti, kterou miloval
A když trvaly ve svém pohledu
Krájel kůru malým ostřím
na plátky lodí
Posílal je po větru
schoulené pod smrákajícím se listím
Jako by se měl kam vrátit...
Do stromu je jako do duše, to vrýt svým srdcobolem * Kvésti v tom svůj životopis
27.12.2023 10:28:27 | Dejvis
povedení, mám rád stromy a také s nimi diskutuji
19.12.2023 09:58:36 | Otto Mann
jejda, Ophel.. já se jistě opakuji, ale tuto prostě miluju.. tak ladně plyne a přitom tak intenzivně... ukládám si s dovolením :)*
18.12.2023 22:51:49 | narra peregrini