Je to hepčí

Dýchám.

Navlíkám černou nit,

zašívám si trenky.

 

Koukám.

Pozoruji zenit,

ve vodě zas mřenky.

 

Kýchám.

He he he pčííík,

po ruce mi tečou nudle.

 

Povídám.

Čus, čau, čusík,

bez toho mi smutně bude.

 

Čekám

a čekám rád.

Akorát jsem se se vším smířil.

Mířil jsem vysoko.

Vysoko a do dáli,

kde bychom se nebáli.

Kde bychom se nebáli

milovat jeden druhého

pro nic a za nic.

Kde bychom nemuseli nic,

jenom být a žít,

kde bychom mohli být napořád,

navždycky

žít dynamicky,

a přesto

v zenu

být.

 

Navlíkám černou nit,

zašívám si trenky.

Zažívám nebeský klid.

Starosti a myšlenky?

Hepčí je nemít je.