Anotace: *
Zdařbůh lopoto pitomá,
která kováš nás, létavce nebeské.
Tys zapřáhlas nás do pluhů neviditelných
a my po kolena v hnoji ploužíme se
a vzhlížíme ke hvězdám.
Snad zahlédneme kdes žebřík nebeský
a vystoupáme k výšinám.
Však bude-li to v tomto životě
to ví jen čert ;-)
07.01.2024 14:25:32 | kozorožka
Díky za bohatost tvou:)*
07.01.2024 16:23:22 | Dejvis
Super, Dejve:)
Hrozně nerad bych tě podporoval v ponurých náladách, ale... tenhle styl mi u tebe prostě sedí;)
07.01.2024 14:03:27 | Žluťák
Velice obrazně zabarvený text s upřímnou sílou projevu. Má to sílu i kompozici stínů i pohledů do zrcadla tmy i slunce.
07.01.2024 11:00:55 | mkinka