Smyčka

Zbyde jen popel na hrablu
kousky vzpomínek v kouři
život byl podobný kyvadlu
zmizel jak kapka v moři.

Nejsme už tím čím jsme byli
nejsme už ani popelem
po nás snad děti zbyly
co půjdou vlastním údělem.

Pomrzly všechny úsměvy
však slunce je zrodí zas
esa se vzedmou nad plevy
na chvíli prosvitne jas.

Neprosím chvíli o sebe
prosím jen o chvíli pro vás
než i vy půjdete do nebe
sundejte z krku ten provaz.

Táhne vás stále zpátky
drží vás a stále děsí
vytváří spory a hádky
a pak vás na něm oběsí.