VŠE

Unešen vlající v cárech,
V hlubokých volných pádech,

Potopen na dně světů a hvězd,
A přinucen tíhu toho nést.

Zleštěn do šeda, do zrnka prachu,
Jen titěrná součást všeho mraku,

Co vdechuje prázdnota, temnota,
V zářících očích proroka.

Unešen, unášen, omámen,
Klíčovou dírkou koukám ven,

V blyštivé dálky, tam a sem,
Zahleděn, ve vytržení svém.

Na okenní římse, na zídce,
Poslední krásy barví se,

Spojeny, skloubeny, spleteny,
V jediný zázrak kamenný.

Točí se všechno, točí se,
A nesmírné břehy kření se,

Plavu k nim, umdlen, vyčerpán,
Na to jsem příliš malý, a sám.