Návštěvnost
Vlát jako nebesy
Vlát jako nebesy
Anotace: (*)
opírám svou slaboduchost
do rudých záblescích vyhnanství
kde nezapomínám
že tvé lokny
jsou pode mnou
zastřiženy ústy chvění
tak hladím
a sfoukávám tržné rány
v neděli smrákání poledne
sedíme na staré verandě
ta nám nesvědčí
je příliš k uzoufání
zděravěle minulá
přesouváme se raději
abychom o tom pomlčeli
laskavě za břízou potají
v polosvitu srdcí chýší
tu kuká hlas
Pěnkavy
čafčafčafrajčák
a ty se z toho
studem plaše
zrůžověle vysvlíkáš
s povzdychem propršených milování
jsme bezmocně tím spjatí
věříš-li lživým snům
pospěš si je uspat se mnou
dálí
vichrem
něžností
vlát jako nebesy.
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tiskčafčafčafrajčák je super a báseň jakbysmet! :-)
Paráda, Dejve.
11.04.2024 12:44:13 | Žluťák
Jarně rozevlátá, rozměrně laskavá, jen malý kousek stínu obsadil smutek, ten věčný souputník na naší podivné pouti po zemské pláni ;-)
11.04.2024 10:55:42 | kozorožka
Děkuji ti za zastaveníčko,*) Je to podivné, ano;)
11.04.2024 12:10:27 | Dejvis
Uspat lživé... Dejvi, kdyby to tak šlo... jenže plachá panna se vysvlíká...a to lživé se nám vždycky nějak vyvlíká...tož jen trpělivě:-) Skvělé dílko. Opět jsi do něj vložil sílu emocí.
11.04.2024 10:53:35 | cappuccinogirl
Velmi křehké a milující s citlivostí do řádků i pod drobnohledem i mikroskopem celistvosti v detailu emoce a hlavně závěr super...plout duší šťastně.
Jsem ráda, že píšeš a dělíš se s Literem. Je mi potěšením být Tvou čtenářkou a číst poctivé lístky Tvé živé poezie z lávy nitra Tvého bušícího srdce.
11.04.2024 10:46:05 | mkinka