Brzy to bude

To ještě měli divné oči, osahávali své zuby,
ostře do nitra, vidličky v záňadří a čerstvé
omáčky bublaly na počest blikající hvězdy.

To tehdy křísili slova zapadaná pod řádky,
prošlé ovoce naleštěné přáním, vidíme, co
doufáme, ale doufání to není, slepý krok,
prší, až praští, ale víš jak, peklo
nezamrzne.

Opékají tam těla, která překročila linii,
letní jablíčka a vše, co zůstalo v zemi, nic
nenahradí vůni spálené brambory, drželi jsme
ji v očouzených dlaních a hledali správnou
vzpomínku.

Někdo zašeptal o dětech z hráškových lusků
a přemítalo se, jak vytesat vojáčky na
pochod. Někteří chtěli klidně spát bez snů
na potom. To ještě měli divné oči a v ústech
těkající kanceláře, tiché ulice a nosné
pilíře měst.

Na chodnících se tlačil vzduch, potkával
hmotu ohraničenou člověkem, chvěl se čekáním
a ptal se: kudy? To ještě měli divné oči,
skomírající slova, support zvěčnělé samoty
jako božstva.

Bylo to včera. Svět napínal plíce zavodněné
člověkem. Nafoukl se láskou a čekal.
Brzy to bude