Vím, že pulzující nicota má pramalou radost
z pojídání člověka. Jak stárne, nahlodané
kabáty, zašedlá trička, oprané nápisy, pod
vlákny viditelné něco jako duše nebo kosti.
Vypadají stejně, jako dítě stárnoucí pozadu,
krev a popel slévané do slámy, kterou nás
pěchují. Přitom otvíráme mrtvé na počkání,
stavíme, skládáme, skáčeme, zaplétáme křik,
černou řeku nabíráme do dlaní, proléváme oči,
objímáme vazkou hmotu, stáváme se, jsme, naše
"bylo" cepení přítomnost, projektuje pobyt,
sebestrach v čase mění minulost. Nejsme, než
jsme. Sotva nastalí, už v zrození je srdce
čas, puls hodin, temná hodina, jež roste,
tumor, centrum galaxie, požírající kráska -
Celý skvělý... ale tvůj dnešní drahokam, kterej si vrývám do paměti: NEJSME, NEŽ JSME... ty jseš...skvělá!!!:-)*
22.04.2024 13:56:14 | cappuccinogirl
Děkuji, Cappu, skvělé je, že to své mohu sdílet a nebojíte se číst :)*
22.04.2024 18:45:47 | Ophelia81
Lidi se myslím nikdy nebáli číst, ale někdy se báli rozumět a někdy...čtený šířit:-) Já se ti rozumět snažím, seč jsem...:-):-):-)
Ale kdybych se někdy netrefila, tak mi to odpusť, brala bych to tak, že prostě umožňuješ variability:-):-):-)* Páč jinak bych musela říct, že jsem na tu poezii prostě občas blbá a že jí nestačím:-):-):-)
No připouštím, někdy, to právě takhle je...:-):-):-)
22.04.2024 18:47:42 | cappuccinogirl
Moc dobře to píšeš... A ano, i to mě na poezii baví, možnost evokovat, asociovat - různě... Někdy mě samotnou v průběhu psaní dovede jinam, někdy mě čtenářské interpretace překvapí, ale proč ne, je to dobrodružství :)
22.04.2024 19:53:46 | Ophelia81
Prag.ue.maticky
Vždycky
Uff ...
Když bude "liteřan" jak štolverk tvrdý ...
Vyláme si zuby ?
***
Ať se Ti daří
22.04.2024 08:42:43 | Fialový metal