Požírající kráska

Vím, že pulzující nicota má pramalou radost
z pojídání člověka. Jak stárne, nahlodané
kabáty, zašedlá trička, oprané nápisy, pod
vlákny viditelné něco jako duše nebo kosti.
Vypadají stejně, jako dítě stárnoucí pozadu,
krev a popel slévané do slámy, kterou nás
pěchují. Přitom otvíráme mrtvé na počkání,
stavíme, skládáme, skáčeme, zaplétáme křik,
černou řeku nabíráme do dlaní, proléváme oči,
objímáme vazkou hmotu, stáváme se, jsme, naše
"bylo" cepení přítomnost, projektuje pobyt,
sebestrach v čase mění minulost. Nejsme, než
jsme. Sotva nastalí, už v zrození je srdce
čas, puls hodin, temná hodina, jež roste,
tumor, centrum galaxie, požírající kráska -