Na víčkách

Na víčkách Ti usedl motýl,
který zdál se být neviditelným
a tak různé strachy
mohou se nám jenom zdát
...když...
kosmické Vědomí utkalo pavučinu našich "já"
zachytila se v podobenství časoprostoru
však ví vše a nic zároveň
a my skrze něj
že nic se vlastně neděje
že vše se jen jeví
vsazeno do duše
v Bytí ukotveno
v mysli uvězněno
ten motýl rovná se naděje
že bod nula miluje se s nekonečnem
jemně fouknu mu do perutí
ať odnese to zdánlivě smutné dál
vlasy tančí se studeným větrem
už není nic
čeho by ses bál.