Můra

Jsem můrou,
co letí vstříc žhnoucímu slunci,
rovně — a skrz překážky,
honím se za nejasnými ideály,
za představou něčeho krásného.

Cesta je nejistá,
vede skrz kamení
a pobláznění.
Letím dál,
i když vím,
že se nakonec spálím.
Možná zhořím.