Vnitřní dítě

Bezstarostný malý chlapec.
Kráčí si vesele světem.
Na hlavě roztomilý čepec.
Společně s pleteným svetrem.

Krásně se mu žije.
Však něco mu nesedí.
Při usínání to s ním šije.
Však rodiče nic nevědí.

Další den se smráká.
Na mysl se mu nutí můry.
Něco ho užírá, zuby cvaká.
Ve snech nahání ho stvůry.

Dříve bezstarostný malý kluk.
Přetvořil se jeho svět.
Už neběhá po zahradě, na zádech luk.
Jeho vědomí už není květ.

Stal se zatrpklým klukem.
Už je bez záchranné sítě.
Trauma nebo to přišlo věkem?..
Takhle se přerodilo mé vnitřní dítě.