Vděčnost

Malý Honzík má narozeniny.
Už se nemůže dočkat oslavy.
Spousta přátel, budou dělat koniny.
Myšlenka co nemůže dostat z hlavy.

Nadešel ten čas, děti si hrají.
Krásný den, vše je tak růžové.
Plný stůl dárků až se dech tají.
Hračky, oblečení, vše samozřejmě nové.

Honzík je však nešťastný.
Nedostal nový mobil.
Na jeho obličeji pohled vážný.
Na své rodiče se zlobil.

Chlapec nevěděl jaké má štěstí.
Přesto choval se jak spratek.
Každý den si boty leští.
Nemá v životě zmatek.

Přišel k němu Adámek.
Kamarád z jeho oslavy.
Ukázal na jeho náramek.
Ťukal se do hlavy.

"Tohle jsem dostal před rokem.
Měl jsem šílenou radost.
Ty tu chodíš kolem mamky obloukem.
Nevíš co je to starost."

Adámek je bez maminky.
Žije sám se svým tatínkem.
V práci má šílené podmínky.
Pro málo peněz se stal otrokem.

Váží si každé maličkosti.
Společně stráveného času.
Je naučený vděčnosti.
V životě měl jinou trasu.

Závěrem bych chtěl něco sdělit.
Ne každý měl život jako z pohádky.
Buďte milý, naučte se dělit.
Nesuď někoho kdo počítá drobáky.