Anotace: …
Jako bychom byli míru nehodni
ani devět měsíců po povodni
není zpřístupněn zdejší svatostánek
mřížovím u vchodu vstupuje vánek
Pozorovatele ohromí cihly
v ústraní svícen pak docela štíhlý
bílá omítka od tří metrů výše
Skrze vlhkost takřka neslyšně dýše
Skříňka na monstranci už nic neskrývá
tato scenérie smysl pozbývá
jen cihly bez konce až přechází zrak
nikde žádný symbol nepatrný znak
odpoledne při tropických teplotách
mi přišlo vhod vlahé klima - samota
i dveře kostela jsoucí dokořán
připadal jsem si vítán srdečně zván
duchem místa - Duchem Svatým - vůní máty
Smutný příběh kostelíka?
Možná ne tak úplně
když si uvědomím
že i když sám je s cihlami
jako by stále byl duchem s vámi
stín v horku, dusnu, dal
a tys v něm, sic ve smutku, přesto pookřál*
28.06.2025 21:42:45 | cappuccinogirl
Boha lze, dle dnes všeho, vnímat v neprůstřelné vestě a plavkách. Prý mu nic nedlužíme.
Sytím se v kostele rád. Je spíží ticha, rozjímání a klidu.
28.06.2025 13:27:50 | šerý
To je silné! Ako dobre, že si to napísal! Cítim to rovnako! Prázdnota, nádej v kontraste s spustošenou realitou... a nakoniec nádej v prítomnosti ducha! Brilantné!
28.06.2025 08:23:09 | IronDodo
Tak to na mne dolehlo spalující žár léta, krátkodobá ztráta smyslu bytí, zmaru zlomku života, připomínka ničivé povodně ze září 2024 která se mne také týkala ale kostel mimo stovky dalších staveb po deseti měsících od povodně má oklepané omítky asi do tří metrů výšky. Když stojíš za mřížemi jimiž je kostelík uzavřen vnímáš to ticho vlhkost prostoru ve kterém kromě oltáře není zhola nic…
Mocná energie ztišení mír
28.06.2025 10:10:14 | kudlankaW
Když jsem v Opavě, tak chodím ke kostelu svatého Ducha. Někdo tam hrává na varhany. Jiný svět. A on je... :o)
27.06.2025 21:19:30 | Philogyny1