Šeptající prach

Z věčné lásky chladného svitu noci
a hvězdného prachu se ony rodí.
Dcery šepotu křičícího mezi námi,
milenky chaosu a matky světů neznámých.

Ó dcery noci, vždy a všude přítomné,
vaše děti vás hledají, ač slepé jsou.
Jako vzácný květ se zjevujete duši,
ale bez varování odkvétáte rázem.

Vaše píseň rezonuje budoucností
skrze verše, jež poznaly smrt a prach.
Je nemožné, abyste byly pouhým mýtem!
Přec kdysi tančily jste a zpívaly bohům.

Tak jako skály slyší vítr řvát
a moře pěje šum pro suchý den.
Vy šeptáte svým němým hlasem,
a neslyší ten, kdo slyšet by chtěl.

Naděje však stále bije bez ustání.
Bije a dýchá v srdcích, která slyší.
Až rozkvetou první květy ticha,
rozezní se znovu svou věčnou písní.