Kdybys mě zabil, stejně bych neexistovala
Kdybys mě zabil, stejně bych neexistovala
Jsme spolu. Děsíš mě svitem vlastního těla
Prostrkuješ mě dveřmi. Oblečeš mě do tepla
a přikládáš. Jako by bát se byla volba
Neberu si z tebe víc, než na co stačím
Ale možná je to všechno. Možná se přimykáme
k bytí jen v té chvíli prchavé dvojdomosti
Nerozumíme si a stejně do sebe narážíme tak
dychtivě, jako by snad břeh byl skutečný
a sytil se jen naší člověčinou…
Komentáře (20)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Láska je jako světlo a mi jako noční motýl,který je jí přitahován,má popálená křídla a přeci touží milovat a splynout se světlem pro každý okamžik nasycení.Tvá báseň je odevzdání.
20.08.2025 02:59:03 | Akrij8
Tak vše ti to moc přeji a potěšení z tvé sbírky s tím, co už podemnou napsané! Tak jen udělám tečku.*
19.08.2025 02:09:34 | šerý
...tak z tohohle mám obrovskou radost, fakt obrovskou:-)**
Splněný sny jsou bezva a svět je bohatší zas o trochu poetickýho krásna.
Na ten odkaz jdu hned juknout*
18.08.2025 22:01:59 | cappuccinogirl
.....Tak to gratuluji ke sbírce....ať dělá radost Tobě a jiným.....je fajn,že si se o tu zprávu s námi podělila tady na Literu....Ji./ úsměv/
18.08.2025 21:07:29 | jitoush
jé, už se těším :)) až se nasytím člověčinou z Tvé sbírky :)*** mám radost a srdečně zdravím :))
18.08.2025 21:03:25 | narra peregrini
Také Ti velmi gratuluji, milá Oph :-)*
Jsem moc rád, že Tě tady opět vidím :-)
18.08.2025 21:01:54 | Ondra
