Chci vidět do lidí

Uražený roh krbové římsy
Zeje vyčítavě do okolního prostoru
Neleštěnou plochou
Červeného mramoru,
Zamračeně, mlčky
Komentuje nedostatek úcty,
Nedostatek pokory,
Vandalismus
A omezené obzory.
Já ale vidím ráda
Jak do kamene,
Tak do mužů i do žen,
Nejsem sexista.
A třebaže genderová situace
Je ještě pořád nejistá,
Snad nedotknu se žádného
Ze sto sedmi pohlaví,
Když řeknu jen,
Že každý člověk,
Stejně jak ten mramor,
Vypadá jinak pod povrchem.
A mně se tyhle neleštěné plochy
Zamlouvají víc:
Pravý naturel.
Tvrdá opravdovost.
Hrubozrnná podstata
- A jinak nic.
A tak budu dál urážet lidi,
A doufat,
Že se mi díky tomu
Otevřou.