loboTom

no tak sem blbej no 

a co jako

neumim napsat heský slova

tak aby znely učeně

a aby někdo mohl znova

a znova říkat

vole, to je síla

třeba ta básnička jak sem napsal vo lásce

Róme o a Júlije

taková krása to byla

když von čekal a bi ho políbila

a vona porád na balgonu stála

a jakobi se mu snad jako smála

pak umřel

tak ta se mi moc, moc, moc podařila

nebo ta vo tom chlapu co mněl takovou sílu

že by snad uměl zabít třeba draka

kdyby se teda draci něgde pásly

třeba v lese, kde rostou můchomúrki

víte proč umřely?

protože nikdo na ně už dnes neuvěří

protože liďi sou jen blbové a paka

tak to tu pýšu

jak sme učily se v škole

jednou si nahoře a hned potom zas dole

ja pyšu vam nám říkala ta souška

dál nevym, tenkrát to byla blbá skoužka

no a i ta doba bila celá prapodivná

hlavní je umět vidělat si prachi

abich mněl na pívo a trochu toho žrádla

a moje stará abi nikdy nevychladla

a to co dělá aď mi dělá porád  furt a stále

co to tu píšu eh pro pana krále

tak zpátki k básničce

mám rád když utíká to

a kdyš ženská chlapovy zašeptává zlato

dej mi ho tam a já ti potom jako

eh, do pičy, už zase já sem pako

ten Rumeo a s tou Jujilí

se mněly strašně rádi 

a příbuzný jak jedovatý hadi

jim nepřály

prostě pech a taky smůla

tak už to chodí

gde je srtce v boji 

a kdo si myslí že se snad myšlení bojím

nebojim hele

ne a vůbec 

co vám potom

no tak sem blbej

ale ne žádnej lobotom