Zítra

Ve stínu vzpomínek
probrouzdávám se do budoucnosti,
a v dřevě voňavých stromů
počítám suky
promlčených životů.

Existence nicoty mi šlape na paty,
rodí se
dnešním věčerem,
v explozy ničivých blesků.

Polykám slova
s promlčenou lhůtou,
3x denně jednu lžičku lži
zapíjím smrtelnou bezstarostností.

Bezmocnost mi klepe na svědomí
a můra mi šeptá do ucha
zprávy ze světa i z domova.

S GPEskou v telefonu bloudím
protože neznám směr,
a s ptačím pírkem v kapse
tluču na dveře nového rána.