Vlkodlak - Epizoda II: Nová cesta

Opouští prosluněný okraj lesa, kde paprsky tančí v ranní písni.
Vstupuje do hlubin, kde stín plesá, s vlkodlačím zmarem a tísní.
Vítr vane silně, ohýbá stromy, hraje na pružné struny harfy.
Každý kmen, větev, list – je tón šeptající dávné pravdy.

Zvedne hlavu, vzhlédne vzhůru, skrze mlhu, skrze koruny stromů.
Na nebi světla lámou se v zlomu, svítí dál i po svém skonu.
Snáší se k němu šeptání hvězd plné vděku, dávno ztracený hlas věků:
„Z prachu hvězd povstal, v temnotě se znovu zrodil,
hlas pradávných světel v něm cestu k návratu zvolil.“

Vlkodlak cítí, jak se v něm mísí tíha s úlevou ve vzpomínku,
kde kosmos v jeho krvi zpívá o novém zrození po zániku.
A v té ozvěně hvězd zní, v té nekonečné písni,
prokletý syn poznává svůj původ v nebeské výhni.

Mivo 30.11.2025

Odkaz na zhudebnění textu za použití moderních technologií a AI: