Výročí

Je mi právě šestnáct, a první láska mizí v dáli,

sedím sám u okna a v očích slzy pálí.

Do ruky beru tužku, myšlenky splašeně letí,

píšu písmena, slova, věty, souvětí

a s nimi první rýmy a možná trochu tuším,

že tahle terapie zachrání mojí duši.

Už je mi šestašedesát a láska v nedohlednu,

kde taky hledat lásku v mém věku a v lednu.

Do ruky beru tužku a stejně jako tenkrát,

píšu svoje veršíky, zkouším se slůvky hrát

a možná najít smysl, který nám život dal,

a zkoušet ještě chvíli jít výš, jít dál…