ÚTLOCITNĚ LISTÍM STROMŮ

V nedohlednu žalozpěv vytloukává sloky
a bezbřehé myšlenky strnou
útlocitně listím stromů
padají zkřehle v šumů můr
abychom byli tamaryšky studů
jak neuštvané konstelace hvězd
které roztajňují stoletý koráb
jímž z duše se v Kristově dlaní
jak ta holubička bytostně šatí
od mlhovin louběji
než zakvete chrám lásky zbředlé
po mně zrůžový skelet větvoví.