Příští stanice

sklo životem znané mé srdce tuže
táhne se k severu jako zbloudilý pes
co já vím, co se dneska může
přebíhám z včerejšku, už je to dnes

prstýnek sklouzává po stonku prstu
venku je mrazivo, vločky se smějí
projíždím brodem a celá se třesu
občas i takové věci se dějí