Poutník

Smutný soumrak slunce bez
louka louce něžně zpílá
květin tich – hrob, růže nes‘
jen jej kryla kameň bílá

Nomen rytý v hrubý grym‘
znal se s jménem věků věk
a vítr šepot tiše jim
tu hluk se nahlas mrtvě vlek

Krajem jest ten, kdo šel sám
vinu svou, tér žalem srdcí
a kosa s lebkou opodál
hraje múzám ladně v lesích