Mimo osnovy

Opět sedím na obrubníku.

Mezi prsty další smutné cígo.

Slzy se vrývají do betonu.

Hlavu mám v dlaních, kámo.

Je to zase jako být malý.

Kouř z komínů pluje městem,

můj zapomenutý sen dávný.

Jak jsme se dostali až sem?

Tati, dostal jsem poznámku,

že prej nežijem na zámku...

„Žákovo chování neodpovídá úrovni, kterou škola očekává.“

Ale kdo mi má právo říkat, jaký jsem?

Pokud tento svět není jen zkurveným snem.