Výplesk

Dej mi facku!
No tak, já ti povídám!

Přec to nemůžu,
vždyť Tě rád mám.

Láska – poběhlice,
k čemu ti je?

Je mi věru blízká,
vede mě k Tobě.

Nač to velké „T“?
Copak já jsem paní?

Jsi tak křehká, krásná,
nemáš ani zdání.

Ty jsi porcelán,
neříkej mi paní!

Ze všech, co jsem znal,
jenom jsem se smál.

Tobě bych však povídal
dál a ještě dál.

Však vím, že nejsi
nikdy k mání.

Slova jsou tak sladká,
když je slyším mazat,

na těstový pletenec –
nenechám se kárat!

Nekárám Tě, drahá,
jen Ti povídám.

Povídáš mi chvíli
a pak rád jsi sám.

Znala jsem už šance,
v zástupech se derou.

Po roce jsou staré,
do penze se berou.

Dnes mě budeš hladit,
zítra možná trošku.

Po týdnu se směješ,
po roce máš roušku.

Tak tě tady nechám
v té tvé kráse tvojí.

Poradit si nedáš 
v hlavě s žlutou chvojí.

Zůstaň si tu sedět,
víš, co je ti dobré.

Už jsem mluvil dosti,
zdá se ti to choré.