Korálky času aneb A. S. Puškin III.

Malátná měkkost polštáře pod hlavou

Jako měkkost nadýchaného obláčku,

Na němž za chvíli budeš plout. Malátné prsty

Růženec svírají

A je to dotyk vzdálený, jako by

Mezi korálky a tvou kůží byl také polštář

S prachovým peřím, s obláčky věčnosti.

A jak tvé prsty pomalu ochabují,

Ztrácejí sílu, ztrácejí cit, který je zahubí

V okamžiku…

A jejich zhouba? Co jí jest?

Jest jí věru střela Francouzova,

Nebo tváv lastní

Odražená kulka?

Protékají korálky mezi chabnoucími prsty.

Korálky růžence, korálky času… a je to dlouhý růženec.

Dva dny už protekly

Korálku po korálce.

Malé dítě na počítadle posouvá kuličkami čas

Vteřinu za vteřinou

A tobě poslední vteřiny zbývají.

Všechny korálky již byly přesunuty.

Jak malé dítě lehkovážně posunulo

S kuličkami počítadla

Čas.

Korálky růžence co korálky času

Prokluzují mezi prsty

A ty jejich dotyk sotva vnímají.

Korálky času jako kapky krve, jako kapky léku, jako slza lesknoucí se v oku

Historie.

Těžce se ti dýchá, dva dny už protekly

Korálky růžence. A jako ty korálky

Prokluzují mezi slábnoucími prsty

Tvůj dech prokluzuje, zadrhává se,

Jak slábnoucí plíce snaží se zachytit

Korálky vzduchu.

Vdechuješ korálky a s bolestí výdechu

Ruka se zachvěje a mezi prsty

Proklouzne další

Korálek času.

Co honí se ti hlavou? Jsou snad tvé myšlenky

V těch posledních chvílích

Obráceny k Nataše? Hledí tvé oči na ni?

Snad ano, snad ne… Tvé skelné oči

A to sklo, to sklíčko v nich

To není slza, to je jen odraz

To v oku odráží se lesk, který

Může se odrážet jen v oku umírajícího

Jenž hledí víc než na svět okolní

Na řeku Styx.

To je lesk jejích vod.

Necítí ruka

Zahalena v rubáši

Jak z jejích prstů klouže růženec

S korálky času. Možná se zadrhne, zastaví jako dech

Možná, že omotává prsty bez citu

Natolik, že nesveze se již.

Křížek zůstane viset ve vzduchu.

Čas stejně tak měl by se

Zastavit v letu

Kymácivý. Vždyť zemřel jsi, ty

Veliký.

Měl by se zastavit jako tlukot tvého srdce, jako tvůj dech,

Však on lhostejně běží dál.

Není čas krutý?

Korálky času?

Dál prokluzují mezi prsty, nyní již zcela bez života.

Poslední korálek, růženec klesá k zemi.

Korálky času rozprostřené

U tvého lože na podlaze.

Tvůj čas vypršel.

Korálky času jako kapky krve

Snad na plátněobvazů, snad v bílém sněhu.

A krev je tvá…

A zvuk těch korálků

Korálků času

Jak udeří o zem

Je jako

Zvuk nůžek

Kterými Alexandr přítel tvůj

Ponoří pod hladinu tvých tmavých kadeří

Ten slabý zvuk

Když nůžky se sevřeou, když sevřou v objetí

Z ocele

Tu mrtvou kadeř a přetnou ji.

Je stejně bez života jako jsi i ty.

A padá k zemi

Jako růženec s korálky času

Navlečenými na lidské kadeři.

Kadeř vlasů na památku

Na památku

Jako Kříž.

Sedla si kadeř na polštář, lehly si korálky času

Na podlahu

U tvého lůžka smrtelného

Aby se ti poklonily.