Konec templářů

Při úsvitu ponurém

jede za svým komturem

řada jezdců na koních.

Není slyšet smích a zpěv,

na pláštích je zaschlá krev –

voj templářů posledních.

 

Moci řádu bál se král,

proto léčku zosnoval,

aby jeho zlato získal.

Papež to byl slabý muž,

Filip dal mu na krk nůž

a Řím tančil, jak král pískal.

 

Obviněni z rouhání

a z před modlou klekání,

také z jiných hříchů.

Papež v Římě má svůj cíl,

 ohřál si též kaše díl.

Svatý otec? K smíchu!

 

Ten soud trval řadu dní

plný lží a mučení,

pak hranice vzplanuly.

Král zajásal velice,

získal plné truhlice,

pro ně muži zhynuli.