Vrána

Anotace: Nesmrtelný příběh o síle lasky a pomsty, o vráně, která přivádí mrtvou duši zpět, aby se pomstila mě uchvátil svou hrůzností a přitom tak křehkou něhou. Tohle je moje variace na vraní téma, pokus o poctu tomuto fenoménu. Na památku Brandona Lee...

Už jako chlapec měl jsem rád pohádky,
o vílách, princeznách, či hrdinech chrabrých.
V představách kapitán pirátské posádky,
anebo zbojník ve snech svých kradmých.

Tenhleten příběh je pohádkou o pomstě,
o lásce tak čisté, že přemohla i smrt.
O duší běsnící, zmítané na mostě,
mezi životem a smrtí, jak na papíře črt.

V tom příběhu zkrápí déšť náhrobní kameny,
městem je peklo, hříšné a zkažené.
S Ďáblovou nocí dnes vládnou tu plameny
a vražedné myšlenky krví jsou oděné.

Tam v zahradě z kamene země se zachvěla
a modravý záblesk proťal pak oblohu.
Záhrobní posel, vrána, k zemi z výšin sletěla,
svůj ptačí zrak upírala ku hrobu.

Ta vrána, už rok zdejší hřbitov obývá,
je spojencem neslavným se záhrobním světem.
Sleduje náhrobek, z nějž bolest se ozývá,
kde duše je balená do ukrutných vřeten.

Zde mrazivý vítr vane ze všech směrů
a hrom s blesky vládne na nebi.
Nejasné stíny jež stále proudí v nočním šeru,
přihlíží z povzdálí chvějící se zemi.

Země se zachvěla, vykoukla ruka a hned dvě,
teď víko rakve rozhrnulo mokrou hlínu!
Černý pták sedí, zrak svůj na vrstvě,
tak temné, mrtvé a plné splínu.

Rána se hojí v průstřelu temene,
jasná zář měsíce pozvolna zhasíná.
Myšlenky umrlce v pomstě jsou kalené,
když náhrobek své milé v slzách objímá.

Vrazi se smáli a násilí páchali,
zabili milence jakoby nic.
Přitom všem nechtíc pochyby dělali,
on už se postará, ať nikdy víc!

Vyšel teď ze stínů co přivedly jej zpět,
tajemná vrána krouží mu nad hlavou.
Ona jeho síla, duše a oči pro tento svět,
za vraždu své milé, mstí se teď popravou.

V gotických kulisách a nechutnosti města,
tváře své ukryl do klaunského pudru.
Bolestně dlouhá však bude ta cesta,
než pomstí se pro lásku, než naplní sudbu.

Tak smutný pierot kráčí dál ulicí,
za milou chtěl by rád, tam na druhou stranu.
Cituje básně, v rukou zbraň smrtící,
on hledá klíček kouzelný, pro Petrovu bránu.

Dříve než vrána mu dovolí překročit most,
zločinci vzpomenou na ty co zabili.
Až zvítězí láska, až duše ukojí svou zlost,
pak pierot vrátí se navždy, tam kde jej pohřbili.

Tak končí se pohádka o pomstě pro lásku,
o dušičce zbloudilé, co měla v srdci žal.
Nesmrtelný příběh, jež zanechává otázku,
jestli pak i pomsta dokáže být dar.