Plíživý stín

Někdy po půlnoci ke mně přichází kdosi.

Tajemný plíživý stín a já jen vím,

že jsme oba nazí, oběti vyšší moci.

Způsobeno tím, co zažili naštěstí.

V neštěstí

Kdo to ví?

Můj tajemný stín zahalen oparem z vín,

starých vin a něčeho dalšího

pradávného, zlověstného,

co se snaží v tomto světě přežít

na úkor nejen mě, nejen tebe,

prostě všech, kteří necítí nebe.

Pro ten palčivý pocit

tam vzadu uvnitř hlavy.

Lásko, nenech se prosit,

leč dobré skutky tmavly

(a)  nakonec se vytratily.