Démon kritické linie

Dlouho jsem se ptal sám sebe, jak napsat matematickou báseň, v přístupné formě? A tak jsem to musel udělat přes nějakou temnější entitu... a myslím, že to byl dobrý nápad. Bez té postavy bych tu báseň nebyl schopný nikdy napsat. Tři měsíce mi ta báseň ležela v šuplíku a nemohl jsem s ní pohnout. Až když mě napadlo ji dát do kontextu s nějakou bájnou entitou.

Moc Ti děkuji za krásný komentář. To jsou ty chvíle, které mne motivují do dalšího psaní. Ještě jednou - díky, IronDodo.

11.05.2025 12:40:06 | malé srdce

Milý Enigmane, volíš úsporný jazyk, ale Tvé myšlenky jsou drtivé... :-)
Děkuji za návštěvu. Vážím si ji.

10.05.2025 12:08:49 | malé srdce

Nulu pokládám za nádherné vyjádření ničeho. Jen díky nule můžeme vyjádřit prázdnou hodnotu.
Nula mě vždycky fascinovala. Když si uvědomíš, že nula leží přesně mezi kladnými a zápornými čísly, tak to ve mně evokuje nádherný obraz jakéhosi uzemnění mezi dobrým a špatným, mezi plus a mínus, mezi radostným a smutným... atd. Není to fascinující!?

Ve védských textech je nekonečno chápáno nejen jako matematický koncept, ale především jako realita. Osobně věřím v nekonečno. Já vím, že to nijak nemohu dokázat a že je to jen má víra založená jen na mém vnitřním cítění. A možná budu pro některé lidi terčem smíchu, ale já si Vesmír představuji jako nekonečně se rozšiřující prostor. Když určitý prostor zaplní dokonalost, Vesmír se nadechne a rozšíří se o další prostor. V tu chvíli se dokonalost stane nedokonalou pro ten další prostor a může tak pokračovat ve svém dalším vývoji. Věřím, že kdyby dokonalost byla vázána jen na okamžik dosažení, byla by stagnací a ne pohybem. Vzácný Arnokulte, píšu Ti to jak to cítím a slyším ve své duši. Já neříkám, že mám pravdu, to bych se nikdy neodvažoval tvrdit, vzhledem k tomu, jak nicotným a nevědomým červíkem já jsem, ale přesto to tak v sobě cítím.

Ve védách existuje jedna slavná a známá Upanišáda o nekonečně (mám ji velmi rád), která říká:

Purnam adah,
purnam idam,
purnat purnam udacyate,
purnasya purnam adaya,
purnam evavasisyate.

"To je úplné, toto je úplné. Z úplného pochází úplné. Když se úplné odejme od úplného, zůstává úplné."

Nekonečno tak zůstává nekonečným, i když se z něj odejme nekonečno. Vždyť i v matematice existuje pojem nekonečná množina. Nekonečná množina obsahuje prvky, které lze počítat do nekonečna.

Děkuji Ti za návštěvu a Tvůj hodnotný komentář. Velmi si Tě Vážím.

10.05.2025 00:05:50 | malé srdce

já se ti nebudu smát - protože to vnímám hodně podobně! :)*

10.05.2025 18:35:46 | šuměnka

:-)

10.05.2025 18:50:46 | malé srdce

Ano. Já v současnosti dost sleduji Sabinu Hosenfelder a Unzickera. Též jsem studoval Zamarovského (Mýtus nekonečno). Mj. též pražský rodák (já se nepovažuji ani za Čecha - cítím se být dítětem magické Kafkovy Prahy - nyní žiji v Jizerkách) Bolzano se nekonečnu věnoval. Jde o to, zda existuje tzv. aktuální nekonečno. Chápu duchovní nekonečno. Vidím to však přes (ryze fyzikální) kvantovou provázanost. Asi u kvantových počítačů pochopíme jinou architekturu vesmíru. Vedle hmoty je informace (současná fyzika už ví, že je její existence nezbytná pro vysvětlení mnoha problémů v kvantové fyzice). Takže nekonečno? Ano! Ale mimo prostor a čas. Hlavní problém? Descartes (Cartesius) - a přesto jej obdivuji! Velmi! Tam je zapotřebí opět "navázat" (viz Husserl). Jeho karteziánské souřadnice jsou už problematické. Též i číselná osa. Takže linearita. Nekonečno je spíše blízké architektuře kvantových počítačů.

10.05.2025 00:22:49 | ARNOKULT

Já jsem Zamarovského nikdy nestudoval a nepřečetl jsem si od něho ani jednu knihu, takže neznám ani jeho Mýtus nekonečno (ale rád si ho přečtu), spíše vycházím z védských tradic. René Descartes mi až tak blízký není, vzhledem k tomu, že až příliš vyzdvihuje rozum. Jeho: "Myslím, tedy Jsem", jsem vyměnil za "Já Jsem." Ale co se mi na něm líbilo, byla jeho práce v optice, která vedla k pochopení zákonů lomu světla. To víš, lom světla mi je bližší z té poetické stránky:-)

Co se týká kvantových počítačů, jsem přesvědčený, že jsou budoucností dnešních počítačů a že je už brzo vystřídají. Na nich mě fascinuje to, že mohou na rozdíl od současných počítačů, které pracuji s bity, zpracovávat informace, kvantum informací, paralelně.

To jsou všechno moc zajímavé věci. Docela by mě zajímalo, jak bude svět (tato planeta) vypadat o nějakých tisíc let do budoucnosti. Myslím, že to bude hodně zajímavé... :-) Škoda, že si to nemohu přetočit, abych to viděl, ale možná přeci jen budu u toho... Kdo ví... :-)

10.05.2025 00:54:08 | malé srdce

Jen krátce. Dle mého skromného názoru potřebujeme i rozum. Zastávám (ve všem) jakousi "střední" pozici. Ta je samozřejmě "psychicky" nejobtížnější. Nevím proč - ale stále to cítím - to co je mé duši "nepohodlné" a komplikované je spíše správné.

10.05.2025 02:01:18 | ARNOKULT

Ahoj Arnokulte, já rozum určitě nezatracuji. Zavrhovat rozum je nesmysl. Naopak, rozum je v našem životě nezbytný, obzvláště v praktických záležitostech a ve světě hmoty. Bez rozumu bychom se v tomto světě jen těžko orientovali. Potřebujeme ho k analýze, k plánování, k rozhodování, k řešení problémů a k interakci s okolním světem. Zkus si představit život bez schopnosti logického uvažování – byl by to chaos.

Naopak, souhlasím s Tvou střední cestou, mohli bychom ji označit i Budhovou cestou. Potom, co jsem třičtvrtě života strávil v nejrůznějších extrémních polohách, jsem se nakonec přiblížil právě ke zlatému středu. A ačkoliv se to může zdát paradoxní, udržet si balanc je nesmírně náročné. Ten zlatý střed je paradoxně, jako bych chodil po ostří hraně nože. Je zřejmé, že v něm ještě nejsem úplně ukotvený.

Představ si provazolezce balancujícího na laně. Pro něj, zkušeného a soustředěného, je tenké lano širokou a stabilní cestou. Pro nezkušeného pozorovatele je to však zázrak, něco téměř nemožného. Stejně tak je to se zlatým středem. Pro ty, kteří v něm ještě nenašli ukotvení, se jeví jako nedosažitelný ideál. Pro ty, kteří jej objevili, se stává přirozenou součástí bytí. Je to chůze po ostří nože, vyžadující neustálou bdělost a koncentraci.

Ve světě hmoty určitě rozum potřebujeme, o tom neni pochyb, ale cítím, že existuje ještě něco nad naším rozumem a to je pozice svědka, která to vše pozoruje, ale tu už se zase dostáváme do Maharišiho polohy a východních duchovních tradic a do Advaity.

Zkrátka rozum pokládám jen za jeden z nástrojů, pomocí kterého můžeme v tomto světě fungovat.

Klíčem k harmonii je nalezení rovnováhy mezi rozumem a intuicí, mezi hmotou a duchem. O tom jsem neotřesitelně přesvědčený. Ale takovéto rovnováhy jsem ještě nedosáhl.

10.05.2025 12:06:32 | malé srdce

Přesně řečeno. I já o ten střed usiluji. A to i přesto, že východní filosofii téměř vůbec neznám. Je to složité - především, pokud se člověk zapojí i do praktického světa. Je snadné se uzavřít ve "věži ze slonoviny". Po roce 2020 se mi to už nedařilo. A to bylo možná nakonec správně. Člověk nakonec chyby dělat musí - a pak je zpětně reflektovat. I nyní dělám chyby - téměř každodenně.

10.05.2025 12:18:03 | ARNOKULT

Chyby jsou katalyzátorem růstu a vývoje. Díky nim získáváme zkušenosti a moudrost. Navíc také získáváme odolnost. Tak vítej v klubu, Arnokulte, já rovněž permanentně chybuji. :-) Až bych řekl, že celý můj život byla jedna chyba za druhou... :-) A stále je... Snad z těch mých chyb jednou vzejde přeci jen něco dobrého? Kdo ví...

10.05.2025 12:49:42 | malé srdce

V takovém klubu budu rád. S ohledem na svůj věk jsem těch hloupostí udělal poměrně dost.

10.05.2025 14:34:30 | ARNOKULT

Přiznám se, hodně jsem si s tím pohrál. Tato báseň zrála skoro tři měsíce, než jsem ji dokončil:-) Dlouho jsem s ní nebyl spokojený, až nyní se mi ji podařilo dokončit k mé spokojenosti. Toto je asi má druhá nejnáročnější báseň, co jsem kdy napsal. Děkuji Ti za návštěvu a přeji ještě pěkný večer a zítřejší ráno a všechny dny, ať máš příjemný...

09.05.2025 21:14:42 | malé srdce

Děkuji

09.05.2025 23:11:26 | mkinka