Pandořina skříňka

 

Zahalena v pokoji spí

Stará malá šperkovnice

Leží tam léta noci, dny

Sama pýchou neobživne

 

Stříbro černá pod tíhou vin

V boxu leží dávný prsten

Jasnou zář halí věčný stín

Sic byl jednou láskou zlomen

 

Šperk a na něm mastný prach je

Brání svitu, neproniká 

Rubín již prasklý, naděje

Zlatnická to erotika

 

I šeptá, mumlá zas a zas

Kdy přijde jeho čas, ten čas

Kdosi ho vezme a řekne;

Dám tě jedné krásné ženě

 

Vteřiny běží vinou zpět

Zklamaný se zdá tento svět

Láska si prchá výdechem

V krystalu obraz vyjeven;

 

Jeden muž bude, stane sám

Na hoře času zakotví

Stoupne na jazyk drakovi

A podlehne svým obavám