Můj poslední kříž
Můj poslední kříž
Zas je tu parné léto umocněno suchem
Zalito bude brzy chrabrostí a krví
Jedu s věrným koněm, s druhy...od Údolí Bet
Zvěd hlásí, že u Galilejského jezera
Jsou první mrtví
Koně se zde plaší. Cítí tu smrt přes kopec
V dáli je hustý dusivý kouř a vane k nám
Padá dřevěný popel i těžce se dýchá
My pozdě jedeme. Pozdě přišli poslové
Vidím krvavé prameny Copori, Toraan
Jsou na troud vyschlé
Nad kopci se smráká. Na vrcholcích Saladin
Asi přemýšlí, vidí, že nemáme šanci
Jako by nám tu dával možnost se rozmyslet
Ale jak můžeme, rytíři, být pak šťastni?
Protože bude řež do posledního muže
A v tom je sláva!
Ale já slávu již nevidím, ztratila se
Ustoupila před znovu nabytou moudrostí
Smrt válkou zhatí veškerou lidskou tu krásu
Má duše tělo, mysl pravdou pohostí
Oči únavou zhasnu
Probudím se, velitel volá do zbraně vše
S Balianem máme být vzadu a krýt záda
Přišlo se naposledy rozloučit jeho děvče
Pláče, líbá ho, 15, 16 .. je tak mladá
Nemá vůbec tušení, co dál se bude dít
K útěku ho žádá
Jdu ven a nad hlavou je už černý roj šípů
Nasadím si zlatou přilbu s křížovým hledím
Na smrt jsem se já připravoval života půl
Poslední bitva, mám strach jako nikdy předtím
Dotek, jeden padlý se mi kolem nohou pnul
Promiň, odkopnu ho!
Štítem kryji svůj život, koně dávno v prachu
Kráčím přes těla, železné boty čvachtají
Najednou chci být živý, doma, po tom prahnu
Je únavně, pot pod zbrojí, brodím se krví
Úder střídá úder, vyleštěný kyrys trpí
Myslím jen na ni
Přímo přede mnou ve křiku spadl Pravý kříž
Biskup neměl síly, šíp našel si přesný cíl
Biskupů je dost, vody a mužů tak málo
Pár zbylých věrných se k mé cestě teď přidalo
Reginald, Raimond po našem boku se bijí
Do zástupů nepřátel
Je jich tak moc. Tak moc. Sil pozvolna ubývá
Meč se tupí, odvaha však ne. Dál bojuji
Přichází stateční rytíři ze Země lva
Pomoci v posledním tažením. Miluji ji
Chtěl bych ji ještě jednou vidět a spolu snít
Na rozkvetlé louce
My prohráváme, prohráváme zas a znovu
Saladinovi muži křičí více než naši
Přeskupit, vpřed; uposlechli Guyovu slovu
Všichni rytíři, žoldáci, duchovní, starší
Vydali se ke smrti, vydali se Slunci
A já s nimi po boku
Vedu zbylé statečné, všechny, co chtějí žít
Pot v očích i křeče v rukou mám. Nejsem však sám
Používám všechno, helmu, náloketník, štít
Po každém přešlém jednom nepříteli jásám
Tolik jsem jich pobil ve jménu Boha, víry
I čekám sám na ránu
Ale v tuto chvíli necítím vůbec nic
Nevím, zda vyhráváme, či prohráváme
Znamením je, když pak vyjde půlměsíc
A my jsme tak daleko od zbytku našich
Otočím se. Spatřím křesťanů obklíčení
Již není sil ... vrátit se!
Jen hrstka zbyla po mém boku
Sláva patří i nám, Saladine
Pozvednu meč. Přežili jsme!
Začínám cítit tělo trochu
Krvácíš, zvolal Balian
Skloním hlavu, přiložím ruku
Nepomohl kříž, talisman
Jsem malátný a v srdci tluku
My jdeme dál od bitvy
Saladin nás nechal být
Zraněné a vysílené
Asi na počest uznání
Či té touhy vymodlené
My putovali pouští
Bez vody, bez chleba
Ve stínu palem vskrytu
Z vůle Saladina
Došli někteří klidu
Píši poslední řádky mé milé
V tomto životě, či v dalším světě
Já rád uvidím zas oči tvé
Všemi životy, věky milované
S křížem na prsou opět umírám
Ne v bitvě, ale jako zbabělec
A navzdory všem zdejším vírám
Cítil jsem se vždy osaměle
Sobota 4. července
Léta páně 1187
Joscelin III z Edesy
Bitva u Hattínu
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
