Zazvonil zvonec - Inferno

Hemžení záblesků, plamínky zurčí
jiskřičky, neposedy, létat se učí
Létají, slídí, kde hlavu složí?
Pod polínky hranice, na slámě, v podloží.
Již černá se, kroutí, sušené bílí
v nose pach ohniště, stahuje žíly
Duj! Vetře, duj! Vdechni jim jas
Duj! Vetře, duj! Ať roztančí ďas
pekelné kolo, tance bez soucitu
upálí koho? MĚ! Odsouzence, necitu!
Bez milosti ke kůlu, uvázán napevno
nekoukej dolů! Na svůj osud, Inferno.
Zezdola sálá, jako dech dračí
žár chodila pálí! Paty mrzačí!
Řítí se bez ustání, agónie běsná
pekelná hranice mučí a trestá
Černá mi kůže! Srdce již zčernalo
jak krvavá růže, propuká, řeže
rozvírá se lýtko, škvařící koleno.
Záda propíná, hruď obléká v puchýř
svůj osud proklíná, kdes andělů pastýř?
Hlasivky praskají, neunesly žal
odsouzence z hranice, jež prachem se stal