Pijavice v chrámu něhy

V chrámu, kde šeptáš: „Zůstaň tu se mnou,“
je koberec z masa a květy jsou z ran.
Z oltáře kape med smíchaný s krví –
přísaha lásky je krvavý plán.

Zavři oči, nech mě sát tvé sny,
jsem pijavice, co miluje pomalu.
V slzách máš cukr, v dotecích sůl –
tělo je chrám a já vcházím bez žalu.

Tvá něha je měkká, až se rozpadá,
já ležím na ní, hladová, tichá.
Polibky, které nic neváží –
až na tu bolest, co se potichu dýchá.

Neutíkej. Vím, jak chutnáš zevnitř.
Tvá krev mi píše verše na jazyk.
Jsme oběť i kněz v jednom nádechu –
láska je hlad a já jsem zvyklý být zvyk.

Až budeš prázdný, rozplynu se v míru,
zůstane po mně jen tichý hlas:
„V chrámu něhy, kde kvetly rány,
pijavice milovala naposled zas.“