Pitevna

Tě já líbám
Mrtvé kožní buňky na povrchu
Spíše kolagen, výsledek vzteku
Jenž člověk mývá

Do zornic tvých dívám
Jak jedinečné sítnice
Já tak blouzním, tak snívám
Chci nic, něco, více!

Chci vidět rudé kaňky
Nehtem přejdu podél epidermisu
Mrtvé kožní buňky
Spíše kolagen, a já nožík visul

Jakýto nedostatek člověka
Tak křehká tkáň kůže
A co teď drahý tvé tělo zmůže?
když na otvor po druhé nečeká?

Chci vidět kaňky tvé rudé
A co z těla zbude?
Když půjdu jen hlouběji? Co já však vím?
Cítíš už mdlo, či noradrenalin?

Voda z těla mrtvé buňky smývá
Z tvého čela, obočí
Před očima se stmívá?
Či jen hlava se ti točí?

Proč tvé řasy jsou dole?
Tvé ruce mokré, holé?
Srdce pomalé tvé
Jak zvláštní...Tak rychlé...

Klinická smrt nadešla
V deset hodin, minut dvacet dva
Mrtvá schránka lidské duši
Já to věděl, já to tušil
Naposled políbím tvoji tváři
Ať se ti v pitevně po mně daří