Anotace: Příběh o osamělém rytíři Cotardovi, který doposud nepoznal nikoho jemu podobného. Kvůli nekonečné samotě se cítí být zcela bez emocí. Hledá proto cokoliv, co by ho přimělo cítit se opět naživu. Bohužel jedinou emoci, kterou v něm okolí vzbudilo, je smutek
Nemůžete měnit kůži,
a kdybyste mohli,
tak vás spálí i s kostmi žár tisíce sluncí.
Stejně vám za zády mluví
šeptající oči
o rytíři, co nemá bulvy a z hrudi mu šípy trčí.
Tohle není bardova óda, to byla touha přežít
ve světě, kde se příšery na Cotarda věší,
jako kdyby měl na rameni znak oběti.
Přitom pavučiny v měšci
a ozvěny ve věži má.
Bastard, kterého vychovala polednice
za horami, kam nedoletí holubice.
V pustinách bez koruny, erbů a podobných bludů.
Když poprvé sejmul oponu samoty, byl stažen dolů.